Několik hodin seděl pod dveřmi. Chudák někdy hlasitě mňoukal nebo škrábal dveře. Na ten případ měla majitelka vždy po ruce koště. V mé mysli pomalu dozrál plán, jak obnovit spravedlnost a naučit mé sousedy dobrou lekci.

Jednoho večera jsem se vracel domů. Den byl těžký a nálada byla nulová. Kocour opět seděl pod sousedními dveřmi a trpělivě čekal na odpuštění. Nevěděl jsem, co udělal tentokrát. Ale zpravidla byl potrestán za nějaký nesmysl - během hry poškrábal ruku nebo něco srazil.

Uviděl mě a hlasitě zamňoukal. Z takového pozdravu jsem se okamžitě cítil lépe ve své duši a problémy zůstaly někde v minulosti. Zvedl jsem kocourka v náručí. On si  začal třít tváři o mé oblečení. V tuto chvíli bylo přijato jediné správné rozhodnutí: Vzal jsem kocourka domů.

Když žena nás uviděla, povzdechla si.

  • "Věděla jsem, že dříve nebo později se to stane", -  řekla.

  • "Kdybych ho nepřinesl já, udělala bys to ty", - odpověděl já.

Kocour a já jsme šli do kuchyně. Jedl rybu s chutí a pil mléko. A potom se posadil na mých kolenech a zapředl.

Celý den bylo slyšet jen výkřiky sousedů. Běhali po ulici a snažili se najít chybějícího kocourka. Slíbili, že odmění toho kdo ho najde.

V tu chvíli kocourek klidně ležel na mých kolenech. Také nyní, leží stočený na mém stole. Kocour je docela spokojený se životem v našem bytě. Ano, a jsme k němu připoutáni celým svým srdcem. Časem se samozřejmě bude odhalená pravda a problémům se nelze vyhnout. Ale opravdu doufám, že se budu moci dohodnout se bývalými majiteli kocourka ... Hlavní věcí je, že toto nádherné láskyplné zvíře nyní užívá svůj život.