Chování šéfa dělalo mu starosti, dokud se nedozvěděl jedno tajemství

Každý den v luxusním autě můj šéf jezdil do své vily. A já musel mu otevřít bránu a pozdravit ho. V jeho rezidenci jsem pracoval jako ostraha. Ale na moje blahopřání nikdy neodpovídal gestem nebo pohledem.  

Jednoho dne uviděl, jak jsem v popelnici hledal zbytky odpadků. Ale jako vždy neměl žádnou reakci, dělal jako by mě neviděl.

Na sledující den na stejném místě jsem našel papírový sáček. Byl čistý a uvnitř bylo hezky složené a zabalené jídlo. Všechny potraviny byly čerstvé, jako kdybych je koupil v obchodě. Samozřejmě ten sáček jsem vzal a byl velmi šťastný.  

Od té doby sáček, kde byly čerstvé potraviny jsem nacházel každý den a tam vždy bylo vše, co jsem potřeboval. Moje rodina začala mít lepší jídlo. Pořád jsem přemýšlel o tom, kdo to může být? 

Jedno dne, když jsem přišel do práce, jsem se dozvěděl, že můj šéf zemřel. V ten den jsem již na tom místě jídlo nenašel. Myslel jsem si, že jídlo někdo vzal, ale totéž se stalo na druhý, třetí a čtvrtý den.

Uběhly dny a sáček s jídlem již se neobjevovala. Bylo velmi složité nakrmit rodinu, a proto jsem se rozhodl svého šéfa požádat zvýšit mi plat. 

Když mě vyslechla, na to řekla: “ Dva roky jste se nestěžoval a teď najednou chcete vyšší plat”. 

A pak jsem se rozhodl ji říct o této situaci od začátku do konce. Ona jen se zeptala: “Kdy říkáte, jste přestal nacházel to jídlo?” 

“Ve stejný dne, kdy zemřel váš manžel.” A najednou jsem si uvědomil, kdo to mohl být.  

Najednou žena začala brečet a pověděla mi, že takových balíků s jídlem byl 7. Věděla, že její manžel každý den dává jídlo sedmi lidem a poté co zemřel se ji podařilo najít těch 6 a jednoho najít nemohla.

Od toho dne každý den jsem začal dostávat jídlo. Ale nebylo vedle odpadkového koše a přímo do rukou mi ho dávala syn šéfa.  

Jedno dne jsem mu poděkoval a chlapec jen řekl, abych se neurážel, pokud mě neslyší, protože on a jeho otec měli problémy se sluchem.