Byl to velmi krásný a chytrý pes. Pes byl vychován jako ochránce svého majitele a byl to hodný a láskyplný pes.
Zbožňovali jsme ho.
Majitel pečlivě sledoval jeho zdraví a obecně jsme ho viděli dost často.
To ucho mu onemocní, to oči. Pak je třeba ostříhat drápy. Pak je třeba provést očkování.
Pak prostě přišli na návštěvu.
A měl zajímavý zvyk: když dostaval injekci nebo měl nepříjemné procedury - opatrně bral zuby kalhoty lékaře nebo majitele a držel je až do konce procedury.
Ale ve 14. roce života byla mu diagnostikována rakovina. Téměř 2 roky se náš personál a majitel psa bojovali s onemocněním, a každý den si bral do zubů pak kalhoty, pak rukáv.
Ale rakovina je rakovina...
6:00 hovor
"Weiss už nevstává a vyje, kroutí očima".
Slyším v trubce jeho vytí. Posílám kolegu k nim domů. Kapačky, léky proti bolesti, krevní testy.
Rozlučka se svobodou na Zakynthosu: Modelka Taťána Makarenko a její krásná párty pro kamarádky
Moderátorka Barbora Kroužková prozradila své tajemství: "Všechno se změnilo, když se mi narodila druhá dcera"
Královnina tajemství: Jak mohla Alžběta II. zdvořile ukončit nudný rozhovor
"Svět je nemocnej. A naše malá zemička taky”: Jiřína Bohdalová se se svými názory netají. Je známo, co lidem vzkázala
Kolegyně se vrací bledá a v slzách. Testujeme v laboratoři na cito. Po 2 hodinách dostaneme výsledek... Už nebude žít dlouho.
18: 00 opět hovor a dlouhý rozhovor s majitelem.
"Už se nemůžu dívat, jak trpí bolestí. Hodinu po injekci se znovu začal výt. Přivedu ho k vám, aby utratit"...
Řekl majiteli, že na ně čekám, položil jsem telefon a začal brečet, partnerka taky řve.
Přijel majitel psa s manželkou, nese Weisse v náručí, nemůžu se dívat na kdysi obrovského, mocného krasavce, který se proměnil v kostru.
Majitelé žádají o povolení, aby se nezúčastnili eutanazie a odešli na ulici a čekali na naše pozvání. Všechny orgány psa byly odmítnuty, jen silné srdce dál tlouklo.
Dali jsme intravenózní anestezii a on usnul, přestal výt, zmizí a křeče. Další dávka narkózy a srdce se poslušně vzdává. Weiss si povzdechl a tento povzdech se stává posledním.
"To je vše... říkám partnerce. Oba brečíme... Jdu volat majitele a vidím, jak přísný muž sedí u verandy a pláče. Říkám, že psu to nebolelo, že jen usnul".
Majitel děkuje, že jsme byli v tomto těžkém okamžiku s ním. Proklel se, že s ním nemohl být až do konce. Vzal Weisse, zabalil ho do deky a odešel.
Uběhlo pár týdnů. Přišel mladý pár s dvouměsíčním štěnětem německého ovčáka na očkování.
Ten kluk je vážně vyděšený. Uklidnil jsem ho. Zatímco štěně čekalo na injekci, přitiskl se a vzal mě zuby za rukáv.
Začínám brečet...Ahoj Vaško, chyběl jsem.
Zdroj: facebook.com
Dříve jsme psali: „NĚKDY JE POTŘEBA PŘED CHYBAMI TOHO DRUHÉHO PŘIVŘÍT OČI”: ALEŠ HÁMA S MANŽELKOU SLAVÍ 20 LET