"Moje matka mě vychovala sama, vyrostla jsem a slíbila jsem si, že ji nikdy neopustím": Proč otec opustil rodinu

Za to, že mě vychovala vlastní silou, že mě vždy miluje a podporuje.

Za to, že mě chránila a ukázala trpělivost. Ale teď se bojím.

Nakonec s největší pravděpodobností budu muset požádat o odpuštění. Za to, že jsem ji poslala na pečovatelský dům.

Můj otec nás opustil, když mi byly tři roky.

Přesto se moje matka snažila, aby mě poskytla bezstarostné dětství.

Byla jsem obklopena láskou a péčí.

Podporovala mě, pomáhala mi v dospívání a chránila mě před vlivem různých společností.

Stalo se, že když mi bylo 17, potkala jsem chlapce.

Zamilovala jsem se a po chvíli jsem si uvědomila, že čekám dítě.

Jeho otec ho okamžitě odmítl a do mého života už nikdy nevstoupil.

Šíleně jsem se bála, když jsem se přiblížila své matce se zprávou o vnukovi.

Ale místo úsudku a křiku jsem zaslechl: "To je v pořádku, zlatíčko."

Do naší rodiny tak přišel malý Honza. Během studia mi s ním máma hodně pomáhala.

Seděla s ním a dávala mi rady, jak zacházet s dítětem.

Bohužel kvůli tomu moje máma ztratila dobrou práci a muže, kterého milovala.

Zjevně nebyl nadšený, že se mu tolik pozornosti věnuje, a nechtěl být jeho konkurencí.

Ale moje matka měla v té době jen 41 let a byla to velmi atraktivní žena.

Navzdory všem těžkostem na mě nikdy nemluvila ani mi nevytýkala moje selhání.

Nejdůležitější pro ni bylo blaho mé a Honzy.

Díky ní jsem mohla dokončit studium a najít si práci.

A brzy jsem potkala svého budoucího manžela.

Po svatbě jsme se přestěhovali do jiného města.

Od té doby uplynulo dvacet let a já jí stále děkuji.

Nedávno jsem zjistila, že moje matka byla velmi nemocná.

Přestala mě poznávat, nebo se naopak zeptala, kde jsem byla celý den, i když jsem byla z domu jen 10 minut.

Téměř okamžitě jsem si vzala dovolenou a nastěhovala se ke své matce.

Začala velmi tvrdá rutina.

Starala jsem se o ni.

Krmila ji, zatímco zírala do prázdna, pomáhala kolem domu a zajišťovala, aby měla vše, co potřebovala.

Bylo velmi bolestivé vidět, jak se milovaná osoba stala obětí času.

Kvůli progresi jejího stavu jsem nemohla běžet ani běžně skladovat.

Musela se o ni starat jako o dítě.

Musela jsem se vzdát své práce.

A můj manžel není moc šťastný, že jsem odešla, vlastně také od své rodiny.

Nerada to přiznávám, ale v této krátké době jsem velmi unavená.

Najednou jsem přísahala, že tu budu pro svou matku v době její nouze.

I když jsem nyní v klidu se svým svědomím, každý den mě navštěvují myšlenky na specializované internátní zařízení.

Každý den se k tomuto rozhodnutí přibližuji, i když se ho vědomě snažím oddálit.

Na druhou stranu si uvědomuji, že toto je nejpřijatelnější cesta ven.

Jsem velmi unavená a vidět svou matku v tomto stavu, bdít nad jejím dnem i nocí, je pro mě příliš mnoho.

Co mám dělat? Jak to udělat?

Koneckonců to není zrada, ale mám pocit, že porušuji nevyslovené pravidlo.

Zdroj: takprosto.cc

Dříve jsme psali: PRÝ SE CHYSTÁ PŘED OLTÁŘ: JE ZNÁMO, ZDA MAROŠ KRAMÁR POTVRDIL SPEKULACE O SVATBĚ

Připomínáme: DOMÁCÍ MAZLÍČCI, KTEŘÍ NENECHAJÍ SVÉ MAJITELE ODPOČÍVAT A PRAVIDELNĚ JE DĚSÍ: CO JE S NIMI