Syn se rozhodl darovat matce mixér a sadu nádobí: "Tenhle haraburdí daruj své ženě, a mně kupte zájezd k moři"

Sama nevím, jak se zachovat, ale tchyně mě prostě šokovala. V současné krizové době jsem doma bez práce, pracuje jen manžel a rodinu živí on. Jak ji mohlo napadnout něco takového požadovat?

Otázka bydlení nás s manželem trápila ihned po svatbě. Bydlel s matkou v třípokojovém bytě, z něhož polovina patřila jemu. Chtěla jsem toto bydlení vyměnit, ale matka byla proti a já se rozhodla nevměšovat se do jejich rodinných záležitostí.

Ať si sám vyřeší vztahy se svou rodinou. Proto jsme si vzali úvěr a koupili bydlení. Děti jsme neplánovali, protože jsme chtěli nejdříve udělat rekonstrukci.

Všechno si zařizujeme sami a od nikoho nic nechceme. Až do nedávna jsem také tvrdě pracovala a s manželem jsme se viděli jen večer v ložnici, ráno jsem se probouzela bez něj.

Všemu jsme se vzdávali, ale nestěžuji si, protože to děláme pro sebe. Když jsem si myslela, že budeme mít vlastní bydlení, cítila jsem se opravdu šťastně.

Snila jsem o tom, že splatíme úvěr a s manželem si uděláme alespoň několikadenní výlet do hor nebo k moři, chtěla jsem vypnout a strávit večer společně.

Ale je tu jedno "ale"... Jeho matka neustále žádá o finanční pomoc. Chápu, že bychom měli pomáhat rodičům, ale my sami ještě nejsme na nohou, obzvláště když ani jeho rodiče, ani moji nám s ničím nepomáhají, a já to ani nepotřebuji.

Sami to zvládneme, jen nám nechte dokončit vlastní život. Pak potřebuje peníze na léky, pak na drahé vyšetření, pak na úhradu komunálních služeb, protože byt je velký a v zimním období topení stojí hodně peněz, ale sama za to platit nechce.

My bychom vyměnili tento třípokojový byt za nový jednopokojový s hezkou rekonstrukcí pro tchyni a zbytek peněz bychom dali na splacení úvěru. Nechápe snad, že nejsme oligarchové a teprve zakládáme rodinu. A pak máme zajišťovat sebe i ji. Takto určitě nikdy nebudeme mít děti, protože na to nebudou ani síly, ani peníze.

A nejvíc mě šokovalo její včerejší prohlášení:

– Děti! Nemusíte přemýšlet nad výběrem dárku pro mě k narozeninám. Rozhodla jsem se, co potřebuji. Má kamarádka jede k moři, já taky chci. Kupte mi také zájezd!

Jsem prostě šokovaná. My si nedovolíme jezdit po mořích, a máme jí kupovat zájezd. Mě také není příjemné, že bychom měli platit za její byt, kupovat jí jídlo, zatímco moji rodiče jsou horší?

Kdybych měla peníze, starala bych se o všechny, ale nyní na to nemáme. Nechápe to?

A co mě na tom nejvíce štve, je můj manžel, který matce vždy nese peníze, zatímco moji rodiče nám vozí potraviny a jídlo!

Nevěděla jsem, co jí říct, můj údiv neměl hranic, a manžel matce odpověděl, že o tom budeme přemýšlet.

Už nechci dále mlčet, jinak to nikdy neskončí.