"S manželem jsme se dohodli, že budu doma a vychovávat děti, ale teď táhnu celou rodinu. Stále častěji mi hlavou běží myšlenka: proč jsem se vdala"

Nyní jsem hlavní živitel v rodině, ačkoliv jsem nikdy nic podobného nechtěla.

Kariéra pro mě je až na desátém místě.

Nelíbí se mi veškerý ten boj, intriky a další radosti života. Mnohem lépe se cítím, když se starám o domov a rodinu.

S manželem jsme měli dohodu, že on bude živitelem a já se budu starat o domov a děti. Tato varianta nás oba uspokojovala. V jeho rodině žili podle stejného principu.

Tchyně vlastně ani jeden den nepracovala. Jak se ve 18 letech vdala, tak už to bylo. Porodila čtyři děti, starala se o domov, zahradu, a tchán postupoval v hodnostech a zajišťoval celou rodinu.

V mé rodině to bylo jinak. Máma běhala jako veverka v kole, snažila se stíhat práci, domov a nás se sestrou mít pod kontrolou.

Táta pracoval, ale tak nějak polovičatě. Nechtěl se učit, pracoval bez nadšení, o nás se sestrou se nestaral, protože to není mužská práce.

Moje rodina mi dokonale ilustrovala, jak přesně nechci žít. Máma vždy vypadala unaveně, na sebe neměla čas. Miluji ji, ale být podobná mámě jsem nikdy nechtěla.

Se svým manželem jsem vše před svatbou probrala, vysvětlila svůj postoj, slyšela, že podporuje můj názor a sdílí pohled na rodinu. Vzali jsme se, ještě půl roku jsem pracovala a pak se chystala na mateřskou. Manžel slušně vydělával, zajišťoval vše potřebné.

Bydleli jsme v mém dědickém bytě, proto jsme se rozhodli neotálet s dítětem, udělali jen kosmetickou úpravu a něco z techniky obnovili.

První mateřskou jsem strávila bez problémů. Manžel pracoval, já se starala o domácnost a miminko, když jsem končila mateřskou, už jsem věděla, že jsem těhotná.

Samozřejmě, zaměstnavatel nebyl nadšený, ale bylo mi to jedno. Byla jsem přesvědčená, že po druhé mateřské se do práce nevrátím. Ale musela jsem se vrátit dřív, než jsem plánovala, protože manžel přišel o práci. Nejdřív mu snížili plat a pak ho dokonce propustili.

Novou práci se nedařilo najít. Buď platili drobné, které nás nezachrání, nebo bylo třeba jet do jiného města, na což jsme nebyli připraveni.

Tak jsem do práce nastoupila já. S šéfem jsme si vážně promluvili, nebyl moc nadšený mě vidět, ale dohodli jsme se, že alespoň rok odpracuji bez jakýchkoli výmluv. Za tři měsíce, pokud se rozhodnu odejít, mu to oznámím.

On pak najde náhradu na stálý úvazek, a já mám čas vše novému zaměstnanci naučit a bez spěchu předat práci.

Myslela jsem si, že rok bude stačit, aby manžel našel práci. A já pak mohu opět pečovat o domov a děti. Ale situace se vyvinula jinak.

Do práce manžel nastoupil, když mladší dítě šlo do školky. Našel místo, kde měl perspektivu růstu, za půl roku počítal s postupem o stupínek výše a s přidáním na platu. Ale nějak se mu to nedařilo, kariéra nešla a manžel jako by vyhořel. Zato kariéra se začala dařit mně, i když jsem se o ni nesnažila.

Jenže potřebovali jsme peníze pro rodinu, tak když mi nabídli další povinnosti, brala jsem je na sebe a plnila. Vedení to ocenilo, stejně jako to, že nechodím na nemocenskou. S dětmi obvykle seděl buď manžel nebo tchyně, a já pracovala, i když bylo velmi těžké se soustředit na něco, když je vaše dítě nemocné.

Výsledkem bylo, že mi nabídli vyšší pozici, kde budu mít nejen větší plat, ale i perspektivy dalšího růstu. Ihned jsem upozornila, že se moje situace může změnit a slíbila, že o tom dám předem vědět.

A manžel pořád šlapal na místě a to ho, zdá se, moc netrápilo. Mě to naštvalo. Ano, přináší domů nějaké peníze, pomáhá mi s dětmi a domácností, ale všechno mělo být úplně jinak!

- A co já mohu dělat, když máš lepší kariéru? - rozkládá ruce manžel.

Ale já tu kariéru nechci. Začínám připomínat svou mámu, jejíž osud jsem nikdy nechtěla opakovat. Chci vidět, jak mi rostou děti, vítat manžela z práce, vést domácnost a vytvářet útulno.

Nač mi je manžel, který mi to všechno nemůže zajistit? Dala jsem manželovi půl roku. Pokud za tu dobu nenajde práci, která by mi umožnila odejít, rozvedeme se. Bude mi to jednodušší. Alespoň mi v hlavě přestane znít otázka "nač jsem se vdávala". Budu si budovat kariéru a vychovávat děti, ale bez zbytečné zátěže na nohou.