Kateřina začala pronajímat byt. Hned první večer zazvonili u dveří. Byl to mladík s kyticí růží

Kateřina vyběhla z jeho bytu s cestovní taškou, do které spěšně házela své věci a šla ke sestře.

– Kretén, – shrnula sestra po vyslechnutí Kateřiny...

– Pronajala jsem ti byt, zaplatila dva měsíce dopředu. Tady máš peníze na život. Za dva měsíce bys měla už vydělávat sama...

Kateřina napsala životopis, umístila ho do sekce "Hledám práci" a začala prohlížet nabídky zaměstnavatelů.

Nečekaně zazvonili u dveří. Přišel mladík s kyticí růží.

– Kdo jste? – zeptali se současně a zasmáli se.

– Bydlím tady.

– Ale tady ještě včera bydlela Táňa.

– Já se nastěhovala dnes. Klíč jsem dostala od majitelky. Ale jmenuje se Olga. A vy jste přišli za Táňou?

Mladík přikývl.

– Dáte si čaj? – Zeptala se dívka...

– Miluji Táňu, – řekl Jakub, – ale ona asi dala přednost Petrovi. A on vyprávěl svůj příběh.

Poté Kateřina sama od sebe nečekaně vyprávěla svůj.

– Naše osudy jsou si podobné, – loučil se Jakub.

Následujícího dne Kateřině zavolali hned ze tří míst, nabízejí práci. Celý den dívka běhala na pohovory. Domů se vracela vyčerpaná, ale spokojená.

Dostala práci! Asistentkou šéfa firmy! Když přicházela k domu, viděla Jakuba.

– Táňa nebyla.

– A já k tobě. Pozveš na čaj?

– Pojďme...

 Jejich každodenní čajování trvalo dva týdny. A pak Jakub zmizel. Už týden nepřišel.

Kateřina se znepokojila, přes Olgu, majitelku bytu, zjistila telefon Táni, zavolala s nadějí, že se dozví u toho telefonu Jakuba.

Táňa odmítla. Ale následujícího dne Jakub čekal Kateřinu z práce. S kyticí.

– Kam jsi zmizel?

– Myslel jsem, že ti lezu na nervy. A tady zavolala Táňa a řekla, že se ptáš na mě.

– A co?

– S ní? Nic. A ty, možná jsi můj osud.

– Dáš si čaj, můj osude? – Zeptala se Kateřina, berouc od něj kytici z rukou.