Tato téměř komedie zobrazuje příběh matky tří, která, podobně jako Hřebíčková, rozumí potřebě občasného oddechu od rodinného života.
Přestože Hřebíčková nikdy neměla potřebu utéct z domova, přiznává, že si váží krátkých chvil samoty, které jí nabízí procházky.
Domov je pro ni však místem, kam se vždy ráda vrací.
Hřebíčková, maminka tří dětí, se po porodu svého třetího dítěte, dcery Marianny, rychle vrátila k natáčení.
Pro ni je práce jakýmsi únikem, který jí umožňuje načerpat jinou energii a s větší radostí se pak vracet k rodině.
I když její práce zahrnuje náročné dvanáctihodinové směny, díky rozvržení natáčení se stihne vracet domů a trávit čas s rodinou.
Hřebíčková zmiňuje, že její děti dosud neviděly žádný z jejích filmů, neboť nehrála v mnoha pohádkách.
Jak ona, tak její manžel, který je také hercem, si práci nosí domů, ale snaží se to dělat až po dětských postýlkách.
Vzájemně si pomáhají například s učením textů, což je pro ně oba způsob, jak si navzájem být oporou, aniž by to ovlivnilo rodinný život.