Narazil však na byrokratický systém. Svobodnému muži orgány sociální správy dítě svěřit nechtěly. Teprve před dvěma lety se mu dostalo možnosti stát se náhradním otcem.
Navrhli mu adoptovat dívku jménem Alba. Bylo jí jen třináct týdnů, ale nikdo ji nechtěl. Její matka ji opustila ihned po porodu. Poté děvčátko nabízeli dvaceti párům. Všichni však odmítli. Trpí totiž Downovým syndromem.
Luca se nezalekl svěřené zodpovědnosti. Podal dokumenty k adopci. Od prvního setkání s holčičkou věděl, že má skálopevný charakter. Ukázalo se, že je Alba společenská, a tak ji Luca začal brát na procházky do parku, do muzea, jezdil s ní do práce.
Luca od mladí pečuje o lidi. Od doby, kdy u jeho blízkého přítele byla diagnostikována rakovina. Byl s ním každý den až do samotného konce. Když jeho přítel odešel navždy, Trapanese se přihlásil jako dobrovolník do místní církve. Ital později založil vlastní dobročinný fond.
O zkušenosti být otcem dítěte s Downovým syndromem Luca dokonce napsal knihu. V jeho vlasti se prodalo více než deset tisíc kusů. Vydáním knihy se Luca proslavil.
Muž přiznává, že když do jeho života vstoupila Alba, stal se doopravdy šťastným. Alba je takovým jeho uzlíčkem štěstí.