Mengeleho dvojčata. Prošla rukama zvráceného lékaře, přesto koncentrační tábor přežila. Přečtěte si jejich příběh

Na jednovaječných dvojčatech nacistický lékař devět měsíců prováděl kruté experimenty. 27. ledna vyšla kniha Mengeleho dvojče A-782, kterou napsal publicista Pavel Baroch. Je věnována pětasedmdesátiletému výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz sovětskými jednotkami. To se odehrálo 27. ledna 1945. Na tento den také připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Kolik dětí z území bývalého Československa se mohlo stát obětí Mengeleho experimentů? Jak si tohoto vraha v bílém plášti zapamatoval český "pacient"? Jak se bratrům Fišerovým podařilo přežít? Podrobnosti najdete v rozhovoru s autorem knihy.

Válka začala v pátek 1. září 1939. O dva roky později, opět v září, byli všichni Židé protektorátu Čechy a Morava starší šesti let povinni nosit na svých šatech nápis Jude a Davidovu hvězdu. V říjnu 1941 vytvořili nacisté v Malé pevnosti v Terezíně ghetto pro "konečné řešení židovské otázky". Stejně jako tisíce dalších Židů byla do Terezína z České Třebové deportována také část rodiny Fišerů. Strávila tam dva roky. V letech 1940–1945 drželi nacisté v mučírnách, které se nacházely v Malé pevnosti a také v litoměřickém koncentračním táboře, více než 200 000 osob, občanů mnoha evropských zemí. Po příjezdu do Terezína byli někteří vězni deportováni do Auschwitzu, kde většina z nich zemřela.

Tehdy zemřelo 120 000 obyvatel protektorátu Čechy a Morava. Nejvýrazněji, o 270 000 lidí, se počet židovské populace snížil na území protektorátu, Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Osmiletí vězni, kteří přišli o více než šedesát příbuzných

Bratři Fišerové, kteří ve válce přišli nejen o své rodiče, zázrakem přežili. V nacistických táborech odešlo do jiného světa přes šedesát jejich příbuzných a Jiří Fišer doteď trpí válečným traumatem. Skutečnost, že on a jeho bratr byli dvojčaty, jim zachránila život. Josef Mengele, který přijel do Birkenau v květnu 1943, se snažil očekávat všechny vlaky na stanici v Osvětimi. Židé z celé Evropy byli přiváženi do Polska. Anděl smrti, jak vězni přezdívali tomuto lékaři, jehož experimenty nemají obdoby nikde na světě, si bratrů Fišerů všiml na jaře 1944. Vybral si je pro své experimenty a ubytoval chlapce na tvz. klinice.

K napsání knihy Pavla Barocha motivoval sám Jiří Fišer, s nímž se setkal v lednu 2019. Publicista chtěl pro svůj článek věnovaný čtyřiasedmdesátiletému výročí osvobození Auschwitzu najít osobu z řad těch, kteří tento koncentrační tábor přežili. Auschwitz byl největším a nejdéle fungujícím nacistickým koncentračním táborem.

"Jiří Fišer v naší zemi není neznámou osobou. Navštěvuje školy, mluví se studenty, vypráví dětem o svých zkušenostech. Jel jsem za ním do Mohelnic, kde žije se svou manželkou. Dvě nebo tři hodiny jsem s ním mluvil o tom, co zažil v Terezíně a také v Auschwitzu s nacistickým lékařem Josefem Mengelem. Poté se objevil článek. Jiřímu Fišerovi se moc zalíbil, takže mi jeho publikaci sám volal. Takto se zrodila myšlenka napsat knihu, z které by se čtenář dozvěděl nejen o jeho příběhu, ale také o okolnostech té doby, které vedly k tak dramatickému rozuzlení" uvedl Pavel Baroch pro Radio Prague International.

Je vůbec známo, kolik dvojčat z Československa patřilo mezi děti, které byly v táboř Auschwitz-Birkenau podrobovány sadistickým experimentům?

V budově, která byla určena pro "Mengeleho dvojčata", byly děti z téměř poloviny Evropy.

Pan Fišer vzpomíná, že v budově určené pro "Mengeleho dvojčata" byli nejen Češi, ale také děti z téměř poloviny Evropy včetně Rakouska a Maďarska. Myslím si, že si vzpomněl také na Slováky, ale konkrétní počet dětí, které se do koncentračního tábora dostaly z protektorátu a území bývalého Československa, nám stále není znám. Nedokázal jsem najít přesná čísla, ale domnívám se, že šlo o desítky až stovky dětí.

Informace na stránce holocaust.cz

Ve Vaší knize jsou zmíněny stovky takových dvojčat z evropských zemí. Píšete, že osvobození koncentračního tábora se dožilo asi jen osmdesát z nich. Informace na toto téma se však liší napříč různými zdroji a státy. Odkud jste při psaní knihy čerpal? Navštěvoval jste také archivy?

Při psaní své knihy jsem vycházel z údajů z dřívějších publikací o Auschwitzu a z informací zveřejněných na webové stránce Muzea Auschwitz-Birkenau. Hodně užitečných informací jsem našel na internetu, zejména na české stránce holocaust.cz, která obsahuje určité statistiky. Příběh Jiřího Fischera je dalším svědectvím toho, co se dělo za zdmi koncentračního tábora v Osvětimi. Byla to ta nejtenčí hranice mezi životem a smrtí. Bratři Fišerové získali šťastný los a měli ohromující osud.   

Měli štěstí, že byli dvojčaty, protože v opačném případě by mohli být po příjezdu do Auschwitzu stejně jako ostatní členové jejich rodiny posláni do plynové komory. V červenci 1944 jim v cele zemřela matka a sestra. To byl v Auschwitzu likvidován tzv. rodinný tábor. Dvojčata Jiří a Josef Fišerovi byli prevezena na kliniku lékaře Mengeleho, tak se tomu zařízení říkalo. Bratři měli štěstí v tom smyslu, že ačkoliv na nich byly prováděny kruté experimenty, stále to nebyly ty nejsadističtější experimenty, které končily smrtí. Mengele například některá dvojčata sešíval k sobě. Poslední dny jejich života byly nepředstavitelným utrpením.

Sestra Jiřího a Josefa, která přišla na svět rok a půl před jejich narozením, se jmenovala Věra. Jejich matka, které bylo v r. 1944 teprve dvaatřicet let, se rozhodla zemřít společně s dcerou. Nacisté brali ženám děti, aby matky zůstávaly perspektivní pracovní silou a nevynakládaly úsilí na péči o své ratolesti. Jiří Fišer vzpomíná, že Mengele si pro své kruté experimenty vybíral starší děti a jeho s bratrem si očividně "šetřil" na další experimenty, protože nevěděl, jak dlouho bude koncentrační tábor fungovat.

Mengele nám také naočkoval malárii.

"Neustále nám kontroloval hmotnost a měřil délku našich paží a nohou. Do očí nám stříkal chemikálie, aby zjistil, zda může dojít k změně barvy. Několikrát mi byla transfundována krev mého bratra a jemu zase má. Naštěstí jsme měli stejnou krevní skupinu. Mengele nám také naočkoval malárii nebo jinou podobnou chorobu, která způsobila velmi vysokou horečku a zimnici. Několik týdnů jsme se třesli. Tehdy jsme si mysleli, že jsme onemocněli sami. Pravdu jsme se dozvěděli až po válce" vzpomíná Jiří Fišer, který 7. ledna oslavil čtyřiaosmdesáté narozeniny.

Jednou měli bratři nesnesitelný hlad, a tak se připojili ke skupině vězňů, kteří šli v noci potají do skladu, kterému se říkalo Kanada, aby se trochu najedli. Byli tam věci odebrané Židům a jiným vězňům, kteří dorazili do tábora. Kromě toho tam ležely zásoby potravin. Všimla si jich hlídka a zahájila po nich palbu. Automaticky se však zaměřila na dospělé a kulky lítaly těsně nad jejich dětskými hlavami.

Sovětští vojáci kluky odvezli do sirotčince v Košicích.

Po osvobození Auschwitzu Rudou armádou, které se odehrálo 27. ledna 1945, byli bratři Fešerové sovětskými vojáky odvezeni do sirotčince ve slovenských Košicích, které už byly osvobozeny. Jejich rodný strých z Nesovic se z rádia dozvěděl o pátrání po chlapcových příbuzných a vzal je do Česka. To je uvedeno na webové stránce projektu Paměť národa. Několik let po válce se Jiří a Josef dozvěděli o smrti své matky a desetileté sestry Věry. Obě zemřely v noci z 11. na 12. července 1944 v plynové komoře v Auschwitzu společně s dalšími tisíci československých žen a dětí. Dozvěděli se tké o smrti otce. Ten zemřel v koncentračním táboře Neuengamme kousek od Hamburku. Byl zatčen ještě v roce 1940 kvůli účasti v odbojovém hnutí.

Mengele házel židlema po oknech a stěnách...

Jiří Fišer si Mengeleho, který získal titul doktora antropologie a medicíny, pamatuje jako mladého muže s atraktivním vzhledem, který podléhal nekontrolovaným výbuchům hněvu. Bývalému dětskému vězni se z paměti vynořují některé epizody, které se odehrály v r. 1944 v jídelně tábora Auschwitz-Birkenau.

"Mengele k nám chodil a když měl špatnou náladu, popadal židle a házel je po oknech a stěnách. Dělal hrozný nepořádek." "Dětský věk si nepřipouštěl katastrofický scénář, ačkoliv nacistický stroj smrti byl v nepřetržitém provozu. Byla to psychologická sebeobrana a sebezáchova. Jde o jeden z hlavních činitelů, který ovlivnil skutečnost, že se bratrům podařilo přežít koncentrační tábor a Mengeleho kliniku" myslí si Pavel Baroch.

"Chlapci si nepřipouštěli, že to může skončit smrtí, i když ta byla velmi blízko. Když opouštěli Mengeleho kliniku, museli například uklízet na území koncentračního tábora nebo dělat něco jiného. Museli tedy vidět hromady mrtvol, ale nepřipouštěli si, že by je mohl potkat stejný osud."

Jiří Fišer se věnuje vzdělávací činnosti a navštěvuje školy.

Po válce Jiří Fišer a jeho bratr intenzivně doháněli o propásnuté znalosti, učili se i o prázdninách a úspěšně dokončili střední školu. Jiří měl nejprve v úmyslu zůstat po armádě v ozbrojených silách a stal se vojákem. Asi po dvou letech mimo jiné kvůli válkou nalomeném zdraví opustil armádu a pracoval v elektrotechnické oblasti. Jeho bratr Josef zemřel před osmi lety.

Knihu Mengeleho dvojče A-782 vydalo nakladatelství ZEĎ, které založili Jan Pergler a Jan Dražan. V pondělí 27. ledna byla kniha jejím autorem a protagonistou prezentována v parlamentu.

Zdroj:  Radio Prague Int.