Alpinisté Ismail Atesh a Khaidar Chetinkaya, kteří navštívili tureckou horu, náhodou narazili na starý dům. Nacházel se 2500 metrů nad mořem. Tam se setkali se sedmičlennou rodinou Teshar.
Hlava rodiny Husajn jim řekl, že zde žije od svého narození, to znamená osmdesát let. Rodný domov opustil jen nakrátko, aby si našel manželku. Emina je nejen jeho ženou, ale i vzdálenou příbuznou.
Během padesáti let manželského života se jim narodilo deset dětí. Polovina z nich odešla do "velkého světa". Husajn a Emina netuší, jak starší děti žijí. Přes třicet let o nich nemají žádné zprávy.
Pět mladších dětí zůstalo s rodiči. V současné době je jim od osmadvaceti do sedmatřiceti let.
Děti neznají civilizaci. Nikdy nepoužívaly elektřinu ani kanalizaci. Neučily se ve škole, takže jsou negramotní. Navíc nemluví turecky, znají pouze místní dialekt. Mluví špatně, protože nemají s kým. Rodina neví o existenci státu, nehlasovala ve volbách a nikdy nebyla zahrnuta do sčítání lidu.
Husajn tvrdí, že jeho rodina žije téměř stejně jako jeho předci, kteří se zde usadili před třemi sty lety. Zabývá se zemědělstvím, chová hospodářská zvířata. Jeden z její členů pravidelně navštěvuje nejbližší vesnici, aby vyměnil maso, mléko nebo vlnu na nejnutnější věci.
Hlava rodiny přiznává, že mají velmi těžký život. Proto požádal o pomoc turecké úřady.