Dcera pověděla matce: “Už k nám nechoď. Samozřejmě děkuji za všechno, co děláš, ale už nechoď”

Žena z toho byla velmi zmatená. “Udělala jsem něco špatně? Dělám něco nevhodného před malou?” zamyslela se.

Tak tomu nebylo. Rodiče manžela byli bohatí. Chtěli každý den navštěvovat vnučku, dávat jí drahé dárky a povídat si s rodinou u šálku čaje. To oni mladé rodině koupili byt i nábytek. Takže mají právo každý den chodit na návštěvu a bavit se s dítětem.

Matka dívky je prostá žena. Pracuje jako průvodčí ve vlaku. Vypadá neupraveně, nepříjemně a ošklivě. Dcera to matce vysvětlila v klidu.

“Mámo, seš oplácaná. A ty vlasy? Šedivé nejsou elegantní. Seš hrozně oblečená. Některé věci, které kupuješ, jsou zbytečné. Musíš s tím něco udělat, dát se do pořádku, a potom přijď. Říkám to pro tvé dobro, ale opravdu vypadáš hrozně. A smrdíš jako vlak! Už k nám nechoď. Samozřejmě děkuji za všechno, co děláš, ale už nechoď”

Máma se na sebe podívala v zrcadle. Dcera má pravdu. Vyšla ven a pocítila knedlík v krku. Pak se jí po červených tvářích začaly koulet slzy. Nač by ale měla brečet. Vždyť to byla oprávněná kritika. 

Matka odjela do svého malého bytečku.

Sedla si na gauč a dlouho na něm seděla, koukala se na fotky ve starém telefonu: tady je taková malá, tady je ve škole, tady absolvovala univerzitu, usmívá se, tady se vdává. A tady to je fotka vnučky. Její celý život. Celkově je všechno v pořádku.

A když ti někdo řekl, aby už nechodila na návštěvu, protože jsi tlustá a škaredá, tak to není nic překvapujícího, že? Svoji roli jsi už splnila. Nyní je nejdůležitější, abys do ničeho nezasahovala, nehádala se, neničila štěstí příbuzných.

Když budou potřebovat, zavolají a pořádají o pomoc, tak jako vždy. A všechno zase bude dobré. Jako vždy.

Ale to není konec příběhu. Žena byla celý život silná. Dceru vychovala bez otce. Poskytla jí dobré vzdělání. Vždy pro ni udělala, co mohla. Žena sama vyrostla v sirotčinci a vždy bojovala o šťastný život. Opět se rozhodla nevzdávat se.

Vydala se do soukromé posilovny a přestala jíst nezdravé jídlo. Přesněji řečeno kvůli stresu přestala jíst úplně. Vlasy… No co s nimi? Nabarvila si je. Vrásky si nechala u kosmetičky vyhladit. Koupila si nové oblečení. Pak potkala muže z jiného města. Odstěhovala se a začala s ním bydlet. Bylo to poměrně rychlé, vše se změnilo asi za půl měsíce.

Když dcera nakonec zavolala, zvala matku aby se přišla podívat na vnučku. Její chůva totiž dala výpověď, manžel byl pryč a jeho rodiče byli útoční, začali se hádat a čehosi domáhat. Matka upřímně pověděla, že nemůže přijít. Že se odstěhovala do jiného města. Pozvala je k sobě: “Vždy budu ráda, že vás mohu vidět a nikdy vás ze svého domu nevyhodím.”

Dcera za matkou nejela. Soudí se se svým bývalým manželem i jeho bohatými rodiči o nemovitost. Kromě toho se občas dívá na fotky ve svém skvělém telefonu: máma jí posílá krásné výhledy a selfie. Nyní vypadá velmi dobře.