"Mí synkové nejdou": jak dospělým dětem připomenout pocit vděčnosti

To nás nutí buď k nepříjemným kompromisům, nebo k oddálení se a ukončení jakékoliv komunikace.

Často se stává, že i když v rodině nejsou žádné viditelné neshody, děti se stejně oddalují, jakmile začínají žít ve svém. Mají své vlastní starosti, přestanou volat a navštěvovat rodiče. Nemají nejmenší tušení, že život v osamění je pro jejich starší matky a otce obtížnou zkouškou.

NAPROSTÁ OSAMĚLOST

"Své dva syny jsem musela vychovávat sama. Vyrostli z nich úžasní muži. Oba se rozhodli stát lékaři, aby byli užiteční pro lidi. Pomáhala jsem jim, jak jsem mohla, radovala se z jejich úspěchů.

Už je mi osmdesát. Čtyřiapadesátiletý syn pracuje jako chirurg, pětačtyřicetiletý jako zubař. Jsou to bratři, ale naprosto odlišní. Starší nekouří a nepije. Mladší je jeho úplným opakem. Ale dokud se neoženili, dokázali spolu najít společnou řeč a často mě navštěvovali. Potom se z nějakého důvodu pohádali.

Teď musím žít sama. V mém věku a s druhým stupněm invalidity není jednoduché vyžít s tak malým důchodem. Ale můj zdravotní stav nikoho nezajímá. Ani mé syny.

Nejprve přestali mluvit spolu, pak přestali mluvit i se mnou. Dokonce jsem se jim omluvila, i když jsem nechápala, čím jsem se provinila. Ničeho jsem tím nedosáhla, nic se nezměnilo. Na otevřenou otázku oba odpovídají, že jsou strašně zaneprázdněni a není jejich povinností mi pomáhat. Sama to dlouho nezvládnu, ale stydím se žádat o alimenty. Co mám dělat?" ptá se Tamara.

Žena v tak těžké situaci v nás vyvolává soucit. Jistě je pro ni v tak vysokém věku obtížné být sama, ale při pomyšlení na to, že ji zradily vlastní děti, situace vypadá naprosto žalostně. Jedna věc je, když to nemáte lehké, ale blízcí lidé vás podpoří. V tomto případě nikoho nezajímá ani ženin zdravotní stav.

Vychovala dva syny, takže si určitě zaslouží, aby se o ni ve stáří někdo staral, aby jí někdo pomohl. Potřebuje mít nablízku člověka, který ji podpoří alespoň morálně.

"Pokud v této situaci mohou pomoci pouze synové, kteří to odmítají, pak je třeba jednat radikálněji. Přistoupit ke kroku, kterého se Tamara nejvíc stydí" tvrdí psycholožka.

"V tomto případě je finanční pomoc od dětí nutná v první řadě pro udržení si zdraví, pro přežití. Je zvláštní, že dospělí "úspěšní" synové to nechápou. Nebo jen předstírají, že nechápou.

Osamělá starší žena se takto postupovat stydí. Zřejmě se obává, jak to budou vnímat synové nebo její sousedé. Ale vždyť muži sami svou lhostejností donutili matku k tak složitému kroku. A sousedé? I ti, kteří ženu odsoudí, o tom budou chvíli mluvit, ale brzy na to zapomenou" myslí si expertka.

Samozřejmě se lze pokusit urovnat vztah se svými syny. Upřímně si s nimi promluvit o svých problémech. Žena by se němala omlouvat nebo neco požadovat. Je třeba mluvit o normálním modelu pomoci starší matce ze strany dospělých dětí a srovnat ho s realitou.

Pokud děti odmítnou, pak je na místě jim otevřeně říct o záměru využít pomoci státu. To by mělo mužům pomoct pochopit, do jakého zoufalství přivedli tu nejbližší osobu. Třeba to bude stačit k vyřešení problému.

Dříve jsme psali: MOHU POMOCI, ALE NE VŽDY. CHCI KONEČNĚ ŽÍT PRO SEBE. NEPLÁNOVALA JSEM, ŽE V DŮCHODU BUDU DĚLAT SLUŽKU PRO SVOU DCERU

Připomínáme: TOHLE BY OD SVÉ DCERY ŽÁDNÁ MATKA SLYŠET NECHTĚLA. JEDNA ŽENA DALA NAJEVO, ŽE NEDOVOLÍ, ABY S NÍ BYLO TAKTO ZACHÁZENO