"Čím méně se vidíme, tím méně se na mě zlobí": jakou chybu dělají rodiče odsouzení k osamělému stáří

Naše redakce by se dnes chtěla zamyslet nad tím, proč jsou lidé ve stáří často osamělí a nikdo je nespěchá navštívit. I když někoho mají. Pro jako názorný příklad uvedeme příběh jedné ženy.

OSAMĚLÉ STÁŘÍ

"Nina je mou sousedkou, celý život pracovala jako učitelka ve škole. Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Rychle se rozešla se svým prvním manželem, ale dlouho nesmutnila a znovu se vdala" píše Iva.

"Druhé manželství trvalo déle, narodili se jí dva synové a dcera. Její vztah se však jen stěží dal nazvat šťastným. Celá chodba si pamatuje jejich hádky. Nakonec muž odešel a má sousedka vychovávala děti sama.

Uplynulo mnoho let. Děti vyrostly a odstěhovaly se. Nejstarší syn žije se svou rodinou v sousedním městě. Dcera jezdí na služební cesty po celé zemi. A nejmladší by měl žít na předměstí. Ale už jsem ho pár let neviděla...

Zdálo by se, že starší žena, která sama vychovala tři děti, se musí po zbývající roky koupat v pozornosti a péči. Děti ji musí navštěvovat, pomáhat jí a vozit k ní její vnoučata. Ale to se nestalo. Sousedka žije sama, baví se s ní málokdo, občas chodí do obchodu.

Je mi té ženy líto. Měla těžký život. Její vztah s dětmi působil normálně, takže je naprosto nepochopitelné, jak ji mohou nechat o samotě. Ale jednoho dne jsem odpověď na svou otázku přece jen dostala."

Příčina rozporu

"Když jsem se o víkendu vracela domů, potkala jsem Adama, jejího nejstaršího syna. Trochu jsme se bavili a já jsem se ho odvážila zeptat, co se stalo. Proč ani on, ani jeho bratr a sestra nenavštěvují matku. Jeho vysvětlení mě přimělo se zamyslet. Kdo ví, možná i mě čeká osamělé stáří.

Ukázalo se, že Nina má složitý charakter. Je velmi náročná, a to nejen na muže, ale také na své vlastní děti. Přísná výchova zanechala stopy na jejich vztahu.

Děti si nejprve myslely, že taková přísnost je normální, svou matku respektovaly, a dokonce se jí bály. Ale když odešla do důchodu, bylo to s ní ještě složitější, až nesnesitelné. Nikdo se jí nemohl zavděčit. Proto s ní děti začaly omezovat kontakt. "Čím méně se vidíme, tím méně se na mě zlobí" uzavřel smutně Adam.

Sousedčin rýpavý charakter ze strany vidět nebyl, ale nejbližší lidé o něm věděli. Příliš náročná žena od sebe sama odsunula své příbuzné, za což stále platí. Myslím si, že nespokojenost s příbuznými je nejjasnějším znamením toho, že člověk stráví zbytek svých dnů sám" sdílela Iva své myšlenky.

V tomto příběhu je těžké najít viníka, ale něco podobného se děje neustále. Bez tolerance a kompromisů je jakýkoliv rodinný vztah odsouzen k zániku. A pokud člověk činí život svých blízkých nesnesitelným, pak dříve či později zůstane sám, bez podpory, kterou potřebuje.

Rodiče se často snaží kontrolovat život i dospělého dítěte a činí z něj rukojmího svých vlastních komplexů a nadějí. Vyžadují, ale važadování je cesta do pekel. Dobré vztahy jsou možné pouze tehdy, když jsou si obě strany schopny vyjít vstříc. A tady je důležité, aby krok udělal každý.

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO SE SVÝMI PŘÁTELI!

Dříve jsme psali: MOHU POMOCI, ALE NE VŽDY. CHCI KONEČNĚ ŽÍT PRO SEBE. NEPLÁNOVALA JSEM, ŽE V DŮCHODU BUDU DĚLAT SLUŽKU PRO SVOU DCERU

Připomínáme: "MÍ SYNKOVÉ NEJDOU": JAK DOSPĚLÝM DĚTEM PŘIPOMENOUT POCIT VDĚČNOSTI