Kamarád zapomněl ukončit hovor, takže jsem slyšel, co si myslí o mé rodině

Jenda s radostí souhlasil, nějakou dobu jsme rozebírali detaily naší cesty, a když nás rozhovor skončil, hovor na mém chytrém telefonu se nevypnul a u kamaráda také ne. Takže jsem slyšel, jak o mně a mé rodině mluví se svou ženou.

Naši známí o nás mluvili dost rýpavě, mě nazvali oslem a moji ženu opicí, náš důma na vesnici podle nich byl stará barabizna. Kromě toho nás odsuzovali za to, že máme čtyři děti, nazvali nás nezodpovědnými tupcemi (Jenda se ženou žádné děti neměli). Pak probírali, co levného nakoupí, aby se u nás najedli za hubičku.

Já i má žena jsme byli v šoku, mysleli jsme, že to jsou naši přátelé. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že si o nás můžou něco takového myslet. Nejprve jsme chtěli společnou akci na chatě zrušit a víc se s nimi nevídat, ale trochu jsme popřemýšleli a rozhodli se, že jim dáme lekci, a budeme se tvářit, že se nic nestalo.

O víkendu k nám, tak jak bylo domluveno, Jenda s ženou přijeli na chatu. Jen uviděli naše ratolesti, oba se začali usmívat a “šišlat”, aby ukázali, jak milují děti. Ta přetvářka nás udivovala.

“Proč už nemáte svoje děti? Začínáte stárnout nebo snad nemůžete mít děti?”

“Nikam s tím nespěcháme, chceme si ještě užít.”

“Ale no tak, tak to přiznejte, určitě si myslíte, že děti v naší rodině mají jenom tupí nezodpovědní osli s opicemi?”
Jakmile tuhle frázi naši hosté uslyšeli, udiveně si vyměnili pohledy, ale nic neřekli.

Jenda a jeho žena s sebou přivezli levné rybičky a krabičku bonbonů. 

“Konzervy s bonbony jste kupovali v Kauflandu ve slevě?” zeptal jsem se jich. Jenda zabrblal něco nesrozumitelného. 

“To nic, chápeme to, šetřit se teď v tuhle těžkou dobu musí,” řekl jsem omráčeným hostům. “Ale musíte chápat i vy nás, máme starou barabiznu, na zahradě kopa práce, potřebujeme někoho, kdo nám pomůže. Uděláme to takhle: my vás nakrmíme, ale vy nám pomůžete. Pojďme, ukážu vám, kde máme nářadí na zahrádku.”

Jenda se ženou si nejdřív mysleli, že je to nějaký vtip, ale já jsem pokračoval v popisování toho, co mají dělat. Zároveň jsem začal chystat buřty, ale tak, aby bylo vidět, že Jendovu pomoc nepotřebuju. Netrvalo to dlouho a naši hosté přišli s nějakou hloupou záminkou, že jim do toho něco nečekaného vlezlo a odjeli s prázdnou zpět do Prahy.

Nedozvěděl jsem se, jestli si uvědomili, že jsem tenkrát jejich rozhovor slyšel, jelikož jsme se od té doby neviděli. 

Dále jsme psali: NÁŠ SVĚT JE PLNÝ PODIVNÝCH LIDI: KURIÓZNÍ PŘÍPADY NA VEŘEJNÉ TOALETĚ

Připomínáme: STINNÁ STRÁNKA FOTOGRAFIÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH: SVĚT JEŠTĚ TOLIK PODVODŮ NEVIDĚL