Samozřejmě vliv na to mělo to, že v našem bytě je málo místa. V třípokojovém bytě nás totiž žije sedm.
Dokud byly děti malé, tak to nebylo tolik znát. Navíc rodiče pracovali a můj manžel také. Doma jsem v zásadě byla jen já s dětmi a babičkou.
Pak šel do důchodu i táta, ale máma ještě pracovala. Táta byl doma dva měsíce, zařizoval důchod, a pak už jen odpočíval a pomáhal s dětmi. Za to mu moc děkuju.
Na jaře odjel na chalupu, aby ji dodělal. Nerozumím stavbám, takže nevím, co přesně musel dodělat, ale odjel v březnu a zůstal tam až do listopadu. Máma za ním jezdila o víkendu po práci.
Když se ho ptala, jestli se chystá domů, odpovídal, že tam není co dělat. Zatímco na chalupě je čerstvý vzduch a hodně práce na baráku a na zahradě.
Když šla do důchodu i máma (jak skončilo jaro), taky odjela na chalupu, a ta si tam s tátou žili celé léto až do konce října. Rádi chodí na houby, na procházky, máma plete a táta neustále něco kutí.
Když jsme se jich ptali, kdy se vrátí, odpovídali, že jestli potřebujeme pomoci s dětmi, mohou přijet kdykoliv. Jinak je jim na chalupě dobře.
Snažím se poradit si se vším sama, aby si mohli odpočinout. Ačkoliv někdy to není jednoduché. Spím 4-5 hodin, pracuju, starám se o byt. Žije nás tam pět, ale uklízím a vařím jenom já, což mě stojí spoustu sil.
Takoví zlí lidé s manželem jsme. Jak vidíte, vyhnali jsme rodiče z domu a teď si užíváme nicnedělání.
Neměli jsme si pořizovat děti, vždyť všichni, kdo je mají, vždy žijí odděleně! Nikdo nikdy nežije společně s rodiči. Jsme jediní na celé planetě!
V zimě se rodiče vrací domů, dělají své věci, pomáhají s dětmi. Domů jezdí jen když začnou mrazíky, protože vytopit chalupu není jednoduché.
Dále jsme psali: "DĚTI POTŘEBUJÍ JENOM PENÍZE": VE STÁŘÍ JSME ZŮSTALI SAMI, PŘESTOŽE MÁME TŘI DĚTI
Připomínáme: ŠEDESÁTILETÝ MUŽ SE ROZPLAKAL JAKO MALÉ DÍTĚ, KDYŽ POPRVÉ UVIDĚL MÁMU, KTERÁ HO DALA DO DĚTSKÉHO DOMOVA