Moje matka mě dala do sirotčince a po letech jsem ji potkala

Strýček Vitya byl alkoholik, ale moje matka věřila, že přestane pít, dostane práci a všechno bude v pořádku s námi. Strýc Vitya nepřestal pít, naopak moje matka s ním začala pít více, napila se do té míry, že byla vyloučena z práce.

V domě nebyly peníze, ačkoliv vždycky byla láhev a přátelé k nim přicházeli s vodkou a někdy přinesli občerstvení. Když na stole něco zůstalo, tak se mi podařilo alespoň něco zakousnout a pak, když nevlastní otec nenašel svačinu, začal na mě křičet, abych se nemohla ničeho dotknout.

Maminka se mi snažila nějak pomoct, ale můj nevlastní otec na ni křičel a řekl o mně: Předejte ji sirotčince, nebudu ji krmit. A jednoho dne jsem skončila v dětském domově.

Tam jsem získala dobré vzdělání, nastoupila do ústavu a absolvovala ho s vyznamenáním. Stát mi přidělil byt, podařilo se mi sehnat dobrou práci, ale ne hned.

Zpočátku jsem pracovala jako servírka v kavárně nedaleko domu. Později si mě všimla majitelka kavárny a ocenila mé znalosti. Po tom, moje kariéra šla do kopce. Za pouhý rok jsem se z prosté servírky dostala do provozovny kavárny a za tři už jsem provozovala celou síť restaurací.

Jednou jsem jela z práce a moje auto uvízlo ve sněhu. Na ulici už bylo pozdě a už jsem se chystala zavolat na technickou pomoc, když najednou ze tmy vyšli dva lidé.

Byli to dva bezdomovci, muž a žena, nabídli mi pomoc za malý poplatek.

Když mi odtáhli auto, zaplatila jsem a jela dál. Cestou domů mě trápila stejná otázka: Kde jsem mohla ty lidi vidět?

Dlouho jsem přemýšlela, odkud je znám? A uvědomila jsem si, že jsou to moje máma a nevlastní otec. Prudce jsem zabrzdila a postavila se uprostřed silnice.

Nemohla jsem se rozhodnout, co budu dělat dál? Jela jsem zpátky.

Matka s nevlastním otcem mě chytili na cestě. Zastavila jsem auto a požádala matku, aby nastoupila do auta. Maminka se posadila, i když mě stále nepoznávala. Otčím zůstal na kraji silnice.

Když jsme přijeli domů, umyla jsem mámu, dala jí čisté věci a když jsme seděli v kuchyni, máma se zeptala: kdo jste? A proč mi pomáháte?

- Jsem tvoje dcera, máma a nechci ti dělat, co jsi mi udělala. Ať jsi jakákoliv, ale stejně jsi moje matka.

Máma se mi podívala do očí a tiše plakala.

- Vím, že po tom, co jsem udělala, je nemožné odpustit, ale stejně to zkus, jestli můžeš, odpusť mi. - Řekla máma a šla pryč.

Zastavila jsem ji a řekla:
- Můžu ti odpustit, ale ale nikdy neodpustím otčíma.

Teď u mě bydlí máma. Máma přestala pít, obnovili jsme všechny její dokumenty a obnovili důchod, obecně jsem byl schopen odpustit své matce.

Zdroj: storyfox.ru

Dříve jsme psali: V RŮZNÝCH LETECH SE NARODILA NEOBVYKLÁ DVOJČATA: PŘÍBĚH Z NEMOCNICE, KTERÝ OBEŠEL CELÝ SVĚT

Připomínáme: NEOBVYKLÝ PÁR MÁ DVĚ DĚTI. JEJICH DĚTI VYPADAJÍ OKOUZLUJÍCÍ