Jednoho dne jsem šel do hor a ztratil se. Rozhodl jsem se zastavit a rozhlédnout se kolem. Pak jsem viděl, jak se ke mně blíží vlk. V té době jsem se velmi bál! Cítil jsem, jak mi po zádech stéká mráz. Nevěděl jsem, jak se chovat a co dělat v takové situaci. Nemohl jsem se ani pohnout, zmrzlý na místě.
Ale všiml jsem si, že vlk byl klidný a nevykazoval žádnou agresi. Naopak, dívala se na mě lítostivýma očima, jaksi nejistě přecházela z tlapky na tlapu, jako by se rozhlížela kolem. Měl jsem dojem, jako by mi volala, abych ji následoval. Nemohl jsem teď s jistotou říci, proč jsem ji v té době následoval. Navzdory svému intenzivnímu strachu jsem ji následoval.
Došli jsme tedy k hluboké úzké rokli. Tehdy vlk zakňučel a ustoupil stranou, čímž mi uvolnil cestu. Přistoupil jsem k samému okraji a zjistil jsem, že na dně rokliny je malé vlčí mládě. Bylo zřejmé, že vlčí mládě se odtamtud samo nedostalo.
Začal jsem opatrně sestupovat roklí. Když bylo vlčí mládě nablízku, chtěl jsem ho vzít do náruče, ale kousl mě a trhnutím jsem to nečekal. Celou tu dobu mě vlčí žena sledovala shora.
Musela si uvědomit, že záchranný plán by mohl selhat, a tak hlasitě a žalostně zakňučela. Poté se vlčí mládě uklidnilo. Pak jsem ho mohl vzít do náruče a vložit do sinu jeho bundy.
Pomalu a opatrně, aby vlčí mládě nevypadlo a já jsem neletěl dolů, jsem začal stoupat ven. Bylo to těžké, ale nakonec se mi podařilo vstát. Poté, co jsem vytáhl mláďata zpod bundy a posadil jsem se, abych je položil na zem, vlk k nám opatrně přistoupil a olízl své dítě, a pak mě.
Pak mě to opravdu překvapilo! Lícem jsem cítil drsnost jejího jazyka. Nedokázal jsem si ani představit, že tento nebezpečný predátor byl schopen takové něhy. Ale nemohl jsem říct, že jsem cítil nějaké emoce, protože jsem se stále velmi bál. Vlk se mi ještě jednou vděčně podíval do očí, zavyl a odešel s vlčím mládě.
Když zmizeli z dohledu, utekl jsem odtud co nejrychleji a brzy jsem našel cestu, která vedla domů.
Vlčí jsem viděl ještě několikrát. Když jsme s otcem kontrolovali včelín, viděl jsem ji v dálce. Zdálo se mi, že nás hlídá před jinými dravými zvířaty. A vím, že to byl její způsob, jak mi poděkovat za záchranu jejího dítěte.
Zdroj: jemchyjinka.ru
Vážený příteli: Stovky lidí přišly podporovat majitele a psa na jejich poslední procházce
Veterináři věřili, že fenka nosí devět štěňat, ale jejich předpovědi se nenaplnily