Děda svého vnuka neviděl tak dlouho, že musel něco vymyslet. Předstíral, že je pacient, a vzal talon

Vysoký, silný a atraktivní muž staršího věku. 

Štíhlý, s opalenou pokožkou, vzal si z recepce talon, upřesnil jméno lékaře a šel do ordinaci.

Nová zdravotní sestra se na něj se zájmem podívala a pohlédla na rok narození. 

Byla překvapená.

Stařec se posadil na gauč vedle ordinaci a četl noviny. A muž vedle najednou řekl:

• Proč jsi ve řadě? Jste příbuzní ...
• Jaké příbuzní? - Dědeček netoleroval netaktnost a narušení hranic. 

Z druhé strany se přidala babička. Podívala se zblízka na muže a řela:

• Nejsi to ty, Filipe? A proč sedíš s pacienty, onemocněl jsi nebo co? Nebo navštívit svého vnuka? Sám můžeš uzdravit všechny, nemůžeš vyléčit sebe?
• Léčil jsem, Ado, léčil jsem. Ale neléčím už dlouho. A pamatuješ si, že cesta do nemocnice trvala dva dny, ne všichni pacienti se mohli sem dostat ... A vy jste je vozili, měl jsem zachránit každého ... Musel jsem diagnostikovat pouhými prsty, a léčit čímkoli ... povzdechl si dědeček. - teď se to zlepšilo.

Babička se začala hádat:

• Léčil! Ano, mám jen potíže kvůli tvé léčbě. Byla jsem tehdy mladá. A nepomohlo to. Tvůj vnuk mě ošetřil a řekl: kdyby v mládí lékaři udělali správnou věc, tak by bylo všechno v pořádku ... Ale pomohl, bylo mi lépe. Ale čas byl ztracen ...
• Víš, Ado, - urazil se dědeček. - Vnuk se učil. Vidí všechno co tam máš. A já jsem měl na to přijít sám. Všechno, co jsem věděl, mě naučil otec!

Vzpomněl si na tuto babičku, vzpomněl si také na tu mladou dívku, která k němu přišla s bolavou nohou. 

Předepsal ji obklad, ale poslouchala? Udělala jen jednou a začala chodit znovu. 

A proč teď něco říkat? Vnuk je vzděláný, jsou léky ... 

Pak přišla řada, Filip vstal:

• Můžu?
• Dědeček! - vnuk byl upřímně potěšen, - znovu jsi chodil, že? Čtyři hodiny chůze nebo dokonce pět!
• Samozřejmě, pěšky, ještě jsi mi nedal auto! A proč bych potřeboval auto? Kde budu jezdit? Přišel jsem pěšky, uvidíme se a jdu pak zase domů, pohyb je život ...

Vnuk se zasmál a zeptal se na svou babičku. Dědeček řekl, že chtěla také jít, ale ji nepustil. 

Počasí je neklidné, at' bude doma ...

• No, - znovu se usmál vnuk, - staráš se babičku, ale o sebe ne! Volal jsem vám, brzy se přijedeme.
• Přijed'te už konečně, jinak ho v tomto životě už nikdy neuvidíme ...

Vnuk rozhořčeně pohlédl na svého dědečka a dědeček požádal, aby babičce předepsal kapky.

Odcházel z kanceláře šťastný a poslouchal šeptání ve frontě: Toto je dědeček pana doktora!

Kvůli tomuto šeptání přišel ke svému vnukovi.

Byl na něj hrdý.

Zdroj: optim1stka.ru

Dříve jsme psali: FENKA NAŠLA CESTU K TĚM, KTEŘÍ JI KDYSI ZACHRÁNILI, 160 KILOMETRŮ PRO NI NEBYLO PŘEKÁŽKOU

Připomínáme: "JE TO POŘÁD TĚŽKÉ, I PO TĚCH LETECH TAM TO PRÁZDNO CÍTÍM”: HEREČKA TEREZA BRODSKÁ MÁ NA TATÍNKA KRÁSNÉ VZPOMÍNKY. ŘEKLA, ZA CO JE VDĚČNÁ